Jaro 2016

 JBC Team B vs. Vakoveverky 4:2

Jébécé tým bé válí ve Strahovské lize již 10 let! Každé jaro i podzim se nejméně 7x sejdeme na strahovském kopečku mezi nevzhledně vypadajícími kolejemi na ještě nevzhlednějším hřišti č. 9, kterému neprospělo ani přejmenování na č. 6. Přes nespočet proher, zranění a ranních kocovin se vždy nemůžeme dočkat dalšího kola této památné soutěže a zvesela si to štrádujeme do speciálně upravených šaten, kde na nás čeka luxus v podobě laviček a...tím to vlastně končí. Po hodinovém intermezzu s fotbalovým míčem následuje hlavní chod večera v podobě zrzavých škopků v Rychtě, kde nás již lačně vyhlížejí místní servírky, které jsme si svým poctivým přístupem k chlastání a k životu obecně bez potíží ochočili. Časy, kdy jsme vylemtali 20 zelených za večer jsou sice již pryč, ale doba pokročila, fotbal se zrychlil a i my tak musíme jít s nejnovějšími trendy v kondiční přípravě a regeneraci.

20. (!!!) sezónu v zelenobílém jsme načali zápasem proti Vakoveverkám. O tomto zvířectvu v našich končinách není příliš známo, ale zřejmě jde o živočišný druh na pokraji vymření. Jinak by se nemohlo stát, že jich na tak důležitý zápas přijde jak do mariáše a ještě s pátým kolem u vozu. V naší sestavě chyběli z matadorů Fastřik (hostovačka na zimní přípravě s FC Rapid Schladming), Bohy (thajské masáže po přepísknutí zimní přípravy), Vojta Matek (zMUDrovatěl) a Řehy (David). I tak nás bylo jak psů a s vervou jsme se pustili do mače. Celý první poločas jsme se trápili v zakončení, ale to asi nikoho nepřekvapilo. Prosadil se pouze Petras po své typické narážečce z pozice obránce. Pak jsme ovšem vlivem nedůrazu u postranní čáry nechali soupeře vyrovnat, když balón proletěl nad Gogiho hlavou – mít na hlavě ten starý dobrý květák, určitě by chytil, povzdychli jsme si. Do šaten jsme šli za ne-moc-příznivého stavu 1:1, chtěli jsme víc.

Spasila nás 44.- 45. minuta utkání. Během tohoto časového intervalu jsme dokázali suoupeřům nasypat bezprecedentní 3 góly, na což pamětníci našich zápasů napamatují, i když jak jsem podotknul, jsou to pamětníci. Nejprve Standa z hloubi pole poslal křížný pas na Štěpána, který zády k brance delikatesně přiťuknul do běhu Petrasovi a ten – lévá, pravá, všechno jedno – pokořil chytající Vakoveverku podruhé. Po soupeřovic rozehrávce jsme se opět rychle zmocnili míče a Pušák, známý to eskamotér, předvedl akci, o jakou se pokouší v každém zápase tak desetkrát. Ještě na naší půlce a zády k vakoveverčí brance si patičkou obehrál jednoho protihráče, rychlým startem a popíchnutím balónu se zbavil dalších dvou a v koncovce se nemýlil. Krásná akce, kterou doprovázelo halekání jabloneckých „vole přihrávej“, „dej to dozadu“, pozvolna přeslo v „to mě poser, on to dal“. Za pár vteřin bylo ještě veseleji, když zakombinovali Řehy s Marťasem a druhý jmenovaný zblízka zvýšil na 4:1. Po kiksu v obraně a snížení Vakoveverek na 2:4 jsme fanoušky ještě chvíli napínali, ale ne zas tak dlouho – vítězství bylo zanedlouho naše! Za zmínku stojí ještě Petrasova bombice levou nohou do spojnice, která ho ochudila o hattrick a nás o rundu. Vstup do sezóny byl každopádně tradičně výborný, ale jak víme z loňska, nelze usnout na vavřínech.

JBC Team B vs. FC Maxx 3:7

V druhém kole jarní sezóny nám los přiřknul velmi nepříjemného soupeře FC Maxx. Z jejich soupisky v čele s Dinh Hieu Duong, Tuan Hoang Pham či Hoang Tuan Nguyen bylo zřejmé, že se musíme připravit na typově mrštné soupeře, kteří nám budou probíhat pod nohama. Naše prognózy se skutečně vyplnily a již od začátku Maxxováci ukazovali svoji rychlost i technickou vytříbenost. Než jsme se rozkoukali, lovili jsme míč dvakrát z vlastní branky, ve které ochořelého Gogiho zastupil Standa. Nutno říct, že v obou případech mu obrana příliš nepomohla. Za pár minut se na naši branku valil další šinkanzen a i tentokrát díky rychlosti dopravil míč expresně na místo určení. Naše České dráhy v tu chvíli hlásily výluku. Po tomto nevydařeném začátku bylo proti disciplinovanému soupeři velmi těžké se zápasem něco udělat, ale i tak jsme nesložili zbraně a dřeli dál. Odměnou byl gól Marťase, který zpracoval výhoz od Standy a patičkou ho prošťouchl do branky. Bohužel na druhé straně také hřmělo a to hned dvakrát. Po tomto tajfunu byli jablonečtí pozadu o 4 fíky.

V druhé části zápasu už jsme hráli zkonsolidovaněji, lépe jsme si hlídali ofsajdem zavánějící situace a přidali na důrazu, který nám předtím chyběl. Odměnou byl alespoň zremizovaný poločas 2:2, když se nejdříve hattricku přiblížil a pak ho i završil Marťas. Třetí gól přitom patřil do repertoáru sehraných standardek – Petras stříleným centrem z půlky vyzval Marťase a ten libovou tečí poslal brankáře na jarní závitek. Přiznejme si, že konečné skóre 3:7 zhruba odpovídalo kvalitám týmů.

JBC Team B vs. FC Mission Impossible 2:4

Asi nikdo před tímto utkáním nemohl tušit, jaká se z toho stane selanka. Nebudu se zde zbytečně rozepisovat o fotbalu, protože toho bylo v předchozích reportech dosti. Hrál se vyrovnaný zápas a měli jsme řadu šancí, jak ho zvrátit v náš prospěch, leč prohráli jsme 2:4. V klíčových momentech nám však v koncovce chyběl klid (netrefili jsme bránu), štěstí (tyčka nebo nastřelený spoluhráč) či mozek rozhodčího (přehlédnuté jasné fauly na hranici vápna). Na to se ale historie neptá, prosadit se tentokrát dokázal pouze Petras a to hned dvakrát. Na co se historie ale bude ptát: jakým způsobem padly v utkání 4 červené karty? Takovou salvu nepamatujeme ani ze slavných dob Pulce, kdy rozhodčí opouštěli naše zápasy radši už po prvním poločasu.

Pojďme si situaci, která spustila vlnu vyloučení, přiblížit v elektronické tužce. Vidíme zde souboj jeden na jednoho mezi Řehym a hráčem soupeře (dále jen blbeček). Blbeček Řehyho okopává jak bramboru, ne a ne přestat, tak se Davídek, jinak zcela nekonflikní to člověk, už nevydrží a bere soupeře za límec. Přešchází to ve vzájemnou potyčku, ve které Řehy ukazuje naprostou dominanci a chladnou hlavu sejmutím a zahozením blbečkovy čepice. V tu dobu už jsou vašně nastartované v obou táborech a brzy se kolem obou kohoutů sbíhá tlupa dalších, přičemž vybíhá i vetšina hráčů z lavičky. Situace by možná nebyl tak vyhrocená, kdyby jeden ze střídajících soupeřů (dále jen debílek) nenaznačoval úderem pěstí na Řehyho a to i ve chvíli, kdy již odchází ze hřiště smířen s kartou tmavě rudé barvy. Debílek naštěstí zůstává jen u náznaků, jinak by zřejmě došlo k vyloučení kompletní sestavy obou týmů (té jablonecké určitě). Začíná se hrát asi až po 5 minutách a výsledkem je 1 vyloučený u nás a 2 v týmu Mission Impossible. Pokračuje se však ve stejném počtu hráčů, jelikož debílek byl vyloučen jako střídající. Moc dlouho klidu si ale neužíváme – při backcheckingu Pušák fauluje a běžně by se to obešlo bez dohry. Vojta, který při předchozí hromadné potyčce působil jako jeden z nejklidnějších, vybuchuje a míčem okázale mrští o zem, za což rozhodčí už už vytahuje žlutou kartu. Ještě než stačí dokončit tento úkon, Pušák se po svém pokorně kaje a rozhodčího nazývá (zaslouženě) „čůrákem“. Je z toho redka jak vyšitá jablonečtí jdou do oslabení 2 proti 3 za stavu 1:4.

Z tohoto mrdníku už se nám podařilo akorát jedním gólem snížit. Divácky to byl jistě velmi atraktivní zápas, krapátko více vyhrocený, než by bylo záhodno. Velkou vinu na tom nese ovšem rozhodčí, který měl v prvním poločase svou píšťalku zastrčenou někd hluboko v pr.... a nepísknul řadu jasných faulů. Nejevidentnější byly dva zákroky na Marťase v jasných šancích na hranici vápna, které zůstaly bez povšimuntí a a z jednoho z nich jsme dostali po brejku velmi důležitý gól. I to se promítlo do velmi nervózního závěru. Příště se snad bude hrát opět víc fotbal, my však musíme bez ohledu na marnost sudího hrát vždy až do píšťalky!